Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.PERM

Perm je geologickou periodou prvohor (paleozoikum) a je součástí eónu fanerozoika. Počátek permského útvaru se klade 298 milionů let.Konec permu je kladen 252 milionů let zpět.

krytolebe-po-predelani.jpg
 

Život v Permu
Fauna

Pokračuje vývoj velkých foraminifer (mají i horninotvorný význam). Vymírají tabulátní a čtyřčetní koráli stejně jako stromatopory. Nastává konec dominantního postavení brachipodů v bentické fauně (Productacae, Neospirifer, Dielasma). Početné útesy tvoří mechovky. Stratigraficky významní zůstávají goniatiti (Properrinites, Medlicotta, Araxoceras), většina však během permu vymírá. Hojní jsou mlži, a to i sladkovodní, objevují se první praví amoniti. Koncem permu vymírají trilobiti, mizí i některé skupiny hmyzu (Palaeodictyoptera), jejich místo zaujímají jiné – brouci, motýli. Velmi hojní byli ostnokožci, hlavně lilijice a poupěnci. 
Perm je obdobím všeobecného rozvoje obratlovců. V moři převládají žraloci a zástupci rodu Palaeonisida, kteří měli šupiny kosočtverečného tvaru pokryté silnou vrstvou pevné hmoty zvané ganoin. Kostry těchto ryb patří mezi nejčastější paleontologické nálezy obratlovců (v ČR v boskovické brázdě a podkrkonošské pánvi). Ke konci permu téměř vymírají krytolebci (první nálezy jejich koster v ČR pocházejí z roku 1872 od Černé Hory. Bohaté naleziště objevil Josef Augusta v roce 1924 v okolí Bačova u Letovic). Známý je také severoamerický rod Diplocaulus s charakteristickou "bumerangovitou" hlavou. Pod názvem Saurichnites jsou dochovány stopy krytolebců v bahně permských močálů. 
Nejdůležitější skupinou se však stávají plazi. Většina patří dvěma řádům – Captorhinomorpha a Pelycosauria. První představuje nejprimitivnější plazy (býložravé i masožravé). Postupně se rozděluje na dvě větve, z nichž jedna vede přes savcovité plazy k savcům a člověku, druhá k dosud žijícím ještěrkám a želvám. Ve svrchním permu Afriky se objevuje řád Eosuchia, nevelcí, avšak pohybliví a draví ještěři, předchůdci dodnes žijící haterie (Sphenodon, Nový Zéland). Z řádu Pelycosauria se postupně vydělují tři větve. První z nich reprezentuje rod Varanosaurus, jehož zástupci žili převážně ve vodě a živili se rybami. Druhou zastupují býložravci rodu Edaphosaurus s charakteristickými trnovitými výběžky obratlů. Masožravý rod Dimetrodon ze spodního permu Severní Ameriky (rovněž s "hřbetní plachtou") je typickým zástupcem větve třetí.
Řád Pelycosauria během permu mizí v severní Americe, zatímco v Africe a Asii se z něho vyvíjí řád Therapsida. Jeho zástupci měli tělo pokryté srstí a byli teplokrevní. Byli menšího vzrůstu, měli však již řádu progresívních znaků, kterými se blížili savcům (diferenciace chrupu, menší počet kostí lebky, redukce délky a počtu žeber, končetiny dobře přizpůsobené chůzi apod.). Typickým představitelem byl například býložravý Dicynodon či dravý Cynognathus.

Flóra
Ve spodním permu má stále karbonských ráz s převahou výtrusných a kapraďosemenných rostlin. Naopak ve svrchním permu již dominují nahosemenné rostliny, které jsou předzvěstí nové etapy ve vývoji rostlin – mezofytika. Výtrusné rostliny náleží plavuním, přesličkám (Sigillaria, Calamites), zejména v kontinentálních sedimentech jsou hojné kapradě a kapraďosemenné rostliny (Callipteris). Na kontinentu Gondwana pokračuje vývoj glossopterisové flóry prakticky beze změn. K významným rodům angarské flóry na Sibiři patří Angaropteridium, v Číně je dominující rod Gigantopteris. Z jehličnanů jsou významné rody Lebachia, Ernestiodendron ve spodním permu, ve svrchním Ullmania a Voltzia. Rychlá silicifikace v suchém aridním klimatu často vedla ke vzniku prokřemenělých stromů (araukaritů).
ZDROJ WIKIPEDIE